Ve dnech 7. a 8. června se konala konference Tomáškovy dny. Tato konference je určena pro mladé vědce do 35 let, kteří působí v oblasti mikrobiologie. Kromě příležitosti procvičit si přednášení před hojným odborným publikem, přináší mladým vědcům zároveň možnost prezentovat svůj projekt a získat cenu pro nejlepšího mladého mikrobiologa. V rámci letošního 27. ročníku si ocenění odnesla Mgr. Ivana Jamborová, Ph.D., nadaná vědkyně z Fakulty veterinární hygieny a ekologie VETUNI Brno.
Tomáškovy dny mladých mikrobiologů, stejně jako v předchozích letech, pořádaly Mikrobiologický ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně ve spolupráci s Československou společností mikrobiologickou. Dalšími oficiálními pořadateli konference byly Společnost pro mikrobiologii a epidemiologii České lékařské společnosti J. E. Purkyně a Společnost pro lékařskou mikrobiologii ČLS. Konference byla rozdělena do několika tematických částí – např. klinická mikrobiologie, biotechnologie a další. Odbornou porotou byli vybrání tři výherci, z České a Slovenské republiky, kteří nejlépe splnili náročná kritéria.
Ivana Jamborová působí na VETUNI Brno jako vědecký pracovník na Ústavu biologie a chorob volně žijících zvířat Fakulty veterinární hygieny a ekologie a také jako junior researcher ve Středoevropském technologickém institutu CEITEC VETUNI Brno. Dlouhodobě se věnuje problematice antibiotické rezistence u volně žijících zvířat a v prostředí. Ocenění za nejlepšího mladého mikrobiologa získala za projekt, který je zaměřen na výzkum rezistentní bakterie Escherichia coli ST131 a její výskyt u volně žijících synantropních druhů ptáků a v prostředí.
Mgr. Ivana Jamborová, Ph.D. o svém výzkumném projektu:
Ve svém projektu se zabývám problematikou antibiotické rezistence u volně žijících zvířat a v prostředí. Na roli volně žijících zvířat a prostředí kladu důraz především proto, že v současné době jsou stále častěji dokumentovány případy resistentních bakterií v prostředích nezatížených antibiotickou terapií, jako je volná příroda a volně žijící zvířata. Ve svých studiích se zaměřuji na volně žijící ptáky, konkrétně synantropní druhy ptáků, což jsou symbiotické druhy ptáků, které se zdržují v těsné blízkosti lidí. Příkladem je havran polní. Zvláště v zimních měsících je můžeme vidět ve městě, kde je pro ně mnohem jednodušší vyhledávat potravu na různých skládkách a shromaždištích odpadu. Existuje pravděpodobnost, že jsou tyto synantropní druhy ovlivněny činností člověka. Tedy lidské odpady vystupují jako kontaminovaný vektor, který vstupuje do prostředí a následně dochází ke kolonizaci gastrointestinálního traktu volně žijících zvířat rezistentními bakteriemi, které mají původ právě u lidí.
U volně žijících synantropních druhů tažných ptáků jsme sledovali prevalenci resistentních bakterií a porovnávali jsme jejich molekulární charakteristiky, například jaké konkrétní geny resistence k antibiotikům nesou ve své genetické informaci. Také jsem se zabývala šířením epidemiologicky úspěšných klonálních linií bakteriálního druhu Escherichia coli. V posledních letech se ukazuje jako velký problém, že se určité klonální linie šíří u pacientů, zvláště Escherichia coli ST131, která je významným původcem nejrůznějších nozokomiálních onemocnění a častým původcem infekcí močových cest a krve. Ve spolupráci s Fakultní nemocnicí u sv. Anny v Brně jsme zjistili, že až 50 % všech uroinfekcí způsobuje právě tato bakterie. Na základě toho jsem zjišťovala, jestli bakterie patřící do klonu ST131 izolované z pacientů jsou stejné s těmi, které nacházíme u volně žijících zvířat a v prostředí. Detekovali jsme je například na výpusti v čističce odpadních vod v Modřicích v Brně, která zpracovává odpadní vodu z města Brna a okolí včetně nemocnic. Takže přečištěná voda, která vytéká do řeky Svratky, byla kontaminována tímto klonem ve velké prevalenci. Dále jsem se tedy ve výzkumu soustředila na porovnávání izolátů, které jsme našli v odpadních vodách, u volně žijících zvířat a v klinických humánních vzorcích. Zjistili jsme, že se jedná o tutéž bakterii, takže můžeme říct, že se tyto bakterie způsobující velmi významné infekce u lidí, šíří do volné přírody. Dle mého názoru je opravdu alarmující, že se tyto bakterie dostávají mimo nemocnice do prostředí, ve kterém přežívají. Jsou evidentně uzpůsobeny k tomu, aby kolonizovali různé hostitele, mají spoustu virulenčních faktorů pro patogenní působení a jsou velmi rezistentní k antibiotikům, takže v prostředí mohou přetrvávat i několik měsíců. Dá se říct, že všechny složky životního prostředí, které si nějakým způsobem sami kontaminujeme, se můžou zpátky k nám vracet třeba kontaminovanou vodou nebo potravou.
Sledování resistentních bakterií v prostředí má určitě svůj význam a musíme se na problém dívat z globálního hlediska konceptu jednoho zdraví - všechno souvisí se vším a existuje jenom jedno zdraví, a to celkové zdraví lidí, zvířat a prostředí. Musíme být opatrnější na to, co vypouštíme do volné přírody.
Další článek k tomuto tématu byl zveřejněn v elektronickém magazínu Universitas:
